Je opravdu hodně lidí, kteří mají rádi zvířata. A já nejsem výjimka. Protože už jako malá holka, co jsem vyrůstala na vesnici, tak jsem taky měla kolem sebe opravdu spoustu zvířat. A to hlavně taky z toho důvodu, že moji rodiče chovali jak husy a slepice, tak taky prasata a kozy a ovce. A tak si jistě dokážete představit, jak vypadá náš běžný den, když jsme měli doma tolik zvířat. Bylo toho opravdu hodně a já jsem si někdy říkala, že to bude opravdu velice složité, až rodiče nebudou a já se o to budu muset všechno postarat. Tedy, kdyby bylo na mně, tak já bych tolik zvířat opravdu neměla, protože nemám čas se o ně tak pořádně starat, jako moji rodiče.
Jenomže moji rodiče mi řekli, že by si opravdu moc přáli, kdybych se jejich podnikání v chovu zvířat pokračovala já anebo můj bratr. Jenomže můj bratr jim narovinu řekl, že se o to zajímat a starat nebude, protože má opravdu těžkou a náročnou práci. O je manažer, takže pochybuji, že by se manažer staral třeba například prasata anebo ovce a kydal jim hnůj anebo chystal žrádlo.
Takže jsem si řekla, že tohle všechno zbude na mě. A sice mám přítele, kterému to nevadí a souhlasil s tím, že by mi se zvířaty pomohl, ale i tak to bude pro mě velice složité. Protože já k těm zvířatům nemám takový vztah, jako moji rodiče. Já mám raději svého psa a kočku, které zbožňuji nadevše, ale zase je nemám v plánu chovat zvířata taková, která bych potom zabíjela. Takže opravdu nevím, jak potom budu se zbavovat třeba hus nebo tak podobně. Takže jsem si řekla, že raději to nebudu chovat, ale potom si na to najmu nějakého řezníka, protože já sama bych to zabít rozhodně nedokázala. Bylo by mi to líto, a tak jsem si řekla, že postupem času stejně i tak budu některá zvířata omezovat, abych toho neměla doma tolik. Chci mít totiž vše pod kontrolou.